Zaklínač 3: Divoký hon – jen to špatné

Na otázku „Co kdy vzešlo dobrého z Polska?“ už existuje odpověď. Je to určitě hra Zaklínač 3: Divoký hon. Kdekoliv jste o ní mohli číst, bylo to psáno v superlativech. Není divu, protože ta hra opravdu splňuje veškeré požadavky AAA titulu a nabízí i něco navíc. Nebyl bych to já, kdyby jsem se na ní nepodíval z druhé stránky. Předně ovšem chci podotknout, že třetí Zaklínač je super – stojí za to si hru koupit hrát a snad i jednou dohrát (je opravdu obrovská, rozlohou i herním časem). Jestli tedy získáte z článku dojem, že nejde o povedený kousek, vězte, že popisuji jenom cca 2% z celku, kde 98% je kladné hodnocení.

Bugy? Ano, jsou tu. Snad každá hra nějaký má. Zaklínač 3 není výjimkou, ale nutno zdůraznit, že nejde o nic extra vážného (alespoň moje PS4 verze). Nejvíce otravným se stal pohyb po inventáři, kde přepnutí kategorií zobrazených věcí bylo hrozně dlouhé. CD Projekt RED nakonec v patchi 1.07 opravili i absenci řazení věcí podle váhy nebo hodnoty a tak nemá smysl tuto bývalou absenci kritizovat. Snad jednou se mi hra nějak zasekla v bojovném režimu a nechtěla mi dovolit ukládat. Bugy typu – šplouchnutí vody se ozve až 3 vteřiny po vylezení na loďku počítat nebudu.

Bohužel některé bugy vás stojí splněné úkoly. Já třeba nikdy nemohl posbírat výstroj školy Kočky, protože jsem se v Bělosadu prostě dostal do krypty. Stejně tak se nedozvím, kdo byl uvězněn v malých soškách, protože Triss se po odchodu na „méně rušné místo“ jaksi zasekla a nešlo nic dělat.

Ovládání mělo svoje pro a proti. Třeba pohyb pod vodou byl pro mě vždy za trest. Zejména, když se Geralt musel otočit na malém místě a plavat rychle jiným směrem. Mezi příjemné neřadím ani poklus po schodech a jinak ohraničených cestičkách. Trefit se v běžné „cestovní“ rychlosti na schody asi dalo zabrat zpočátku každému. Ne úplně šťastná je možnost zapalovat louče a vlastně kdejaké ohniště. Je fajn si značit jeskyní cestičku zapálenými koši s dřívím, ale vzít něco ze stolu, kde je zároveň svíčka, byl často opruz.

V pekle se pak už vaří samostatný kotel pro člověka, který navrhoval vlastnosti koně jménem Klepna. Ode mne si tento tvor vydobyl titul „Nejdebilnější zvíře ve videohrách“ a to díky schopnosti vyděsit se třeba z prkenného mostu, kamenné zídky nebo úsudku, že chci zajet do křovisek namísto pokračování po rovné cestě. Přiznám se, že po získání vlkodlačího odvaru (neubírá výdrž) jsem radši po Velenu běhal po svých, než abych musel zabíjet čas neustálým korigováním toho stupidního zvířete.

Gwint je asi nejlepš karetníí in-game hra od dob Arcomage ze série Might & Magic. Rád bych se dočkal i samostatné aplikace. Tvůrci by v ní mohli opravit jasnozřivost oponentů, kteří dopředu vědí, jaké máte karty a „čirou náhodou“ mají v ruce i 3 – 4 kousky karty Sežehnutí. Občas to bylo prostě moc okaté. Zejména v případech, kdy jste třeba porazili úkolového protivníka poměrně snadno, ale pak vás rozdrtil pocestný kupec s plínkou na hlavě.

Loading je otázkou verze (PC / konzole). Pokud budete hrát na PS4, jako já, připravte si dost trpělivosti. Sám to za vekou chybu nepovažuji, protože svět Zaklínače 3 je prostě velký. Navíc vás dlouhé načítání odradí od skopičin, které Geralta můžou stát život.

Okolní provoz NPC postav je bezchybný na pevnině. Jenomže tomu tak není na moři a jezerech. Zatímco na pevné zemi můžete vidět poměrně věrohodné ztvárnění venkovského života 13. století, vodní plochy jako by byly prokleté. Tvůrci si mohli vzít příklad i ze starých her série GTA, kde během cestování po vodě můžete sem tam potkat cizí (obydlenou) loď. Aspoň nějaký rybář by vodní hladinu trochu oživil.

Opakování pašeráckých skrýší a pokladů v oblasti Skellige je magořina. Asi autorům šlo o naplnění mapy pro případ, že jí budete hrát víckrát. Nemám to moc ve zvyku a tak jsem se puntičkářsky vydal objevit všechny otazníky na širém moři. Drtivá většina z nich jsou skrýše, což znamená pobít potvory, vybrat 2 – 3 truhly zavěšené na sudech. Sem tam dobrý, ale 70x na jedné mapě??? Ano, občas to bylo proložené poklady, kde byl postup náročnější – najít mrtvolu, přečíst si její dopis a cca 20 m od vás najít jednu truhlu s pokladem. Zvláštní, že Velen byl tak nějak adekvátně obohacen těmito mini-úkoly, ale Skellige je jimi doslova zamořeno. Posléze jsem už házel vše s hodnotou do jednoho tisíce zpět do moře.

Hrací doba je pro mě takovým otazníkem. Automaticky neznamená, že čím delší, tím lepší (viz. můj videonávod LifeLess Planet), ale pokud je šikovně naplněná, každá vteřina je dobrá. U Zaklínače 3 jsem se bavil bezmála 6 týdnů s denním průměrem hraní cca 3 – 4 hodiny. Ale po takové době v jedné hře jsem si už občas konec skoro i přál (a vzápětí zase ne). Nevím čím to je. Hra přesně naplňuje moje přání z dětských dob – co největší svět plný dobrodružství. Teprve čas asi ukáže, jestli na mém žebříčku Zaklínač sesadil GTA: San Andreas – hru, kterou si snad každý rok zahraju znovu a pokaždé mě baví svým velkým světem a příběhem. Neberte tedy tento bod, jako mínus. Jenom mám obavy, že třeba můj kolega proběhne Zaklínače 3 tak, aby to nějak rozumně dohrál nebo se s ním bude babrat půl roku, až ho to přestane bavit.

Následující část obsahuje spoilery!

Za podstatnou chybu považuji způsob zakončení. Když vyšel Fallout 3, všichni remcali, že po 50 hodinách hry se dočkali pouze několika slidů s příběhem. No, 3. zaklínač toho nepřinesl o moc víc. Pravda – alespoň v mé verzi jsem měl možnost si zahrát jakýsi epilog zpět v Bělosadu. Samo zakončení není špatné, ale po více jak 200 hodinách hry bych čekal něco alespoň 4x lepšího, než stařičký Fallout 3. Nebo alespoň o více postavách. Za dobu hraní potkáte obrovské množství starých i nových známých. Jenomže o většině z nich na konci není ani zmínka, ačkoliv vás doprovázejí podstatnou částí celé hry, nemluvě o Temerském království, na které si vytvoříte vazbu během hraní druhého dílu Zaklínače.

Za největší chybu pak mám kiks scénáristů na samotném konci příběhu. Celou hru odváděli dobrou práci. Občas jsem měl skoro i dojem, že píší další kapitoly hry, zatímco já se už poněkolikáté domnívám, že jsem na samém konci a za rohem už připravují závěrečné titulky. Od dohrání Zaklínač 2: Vrahové králů až do momentu, kdy Ciri vstoupí do divného tubusu bílé zimy se vše nese v duchu napadení severských království Nilfgardskou říší. Celý třetí díl vám tvůrci v rozlehlém světě ukazují, jak jsou jižané silní, jak Temeřané bojují už jenom partizánskou formou války a jiným armádám začínají sbíhat vojáci ve velkém… LUSK! Najednou je všechno obráceně. Císař Emhyr si balí kufry ve Wyzimě, Nilfgard ustupuje a prohrává svou 3. válku se severem. Tenhle fail je docela brutální. Přeci jenom mohli dát do scénáře nějaké náznaky obratu během hry nebo nechat stát se něco zásadního. S Divokým honem, jakoby pošla i převaha jižního císařství.

Podobný úlet byl meč pro Ciri. V mém epilogu se Gerald  vydává zpět do Bělosadu za mistrem mečířem. Ten mu donese „úžasný“ stříbrný meč o kterém dokáže básnit asi minutu a nechá si jej zaplatit pytlíkem drahokamů. Když se na meč podíváte v inventáři zjistíte, že má útok 1, tedy méně, než většina rezavých mečů válejících se po celém světě třetího zaklínače.

A to je asi tak všechno. Možná jsem v úvodu trochu přehnal, že popíšu pouhá 2% z celku. Spíše se jedná tak o 0,2%. Pokud jste Zaklínače nikdy nehráli a máte zrovna cca 300 hodin času, tak doporučuji začít alespoň dílem Vrahové králů. Až ho dohrajete vězte, že trojka je ještě asi 100x lepší.

  • Jan Hlavinka

    Ta hra je nedodělaná hovadina. Bohužel je to možná tak beta verze. Osekaná jako prase. A to jsem se na to tak těšil 🙁
    O to horší to pak ještě je…

    • Zase tak zle bych to neviděl 🙂 Je pravda, že od dob internetu se hry vydávají předčasně s tím, že dodělání přijde v několika updatech. Na druhou stranu mi Zaklínač 3 nikdy nespadnul, nezamrznul, ani se během hraní nesekal.

      Spíš si lámu hlavu, proč mě nic netáhne k tomu si zahrát datadisk.

      • Jan Hlavinka

        Já teď bohužel nemyslím jen technickou stránku (i když i ta je hrozná – při současném patchi 1.11 je tam třeba u plno lidí místo Klepny nějaký plešatý černý kůň), jde mi o nedodělaný příběh, který evidentně nestihli správně odvyprávět. O to, jak se vysrali na rozhodnutí z dvojky. O to, že Divoký hon hraje ve hře menší úlohu než topivci a je vykreslen trapně černobíle (ve světě Zaklínače? WTF…). Datadisk je lepší než základní hra, jednoznačně. Ale taky nic, o čem bych psal domů…

        • Já jsem Klepnu zažil (tehdy patch asi 1.08) jako hodně stupidní zvíře, které je schopné se při závodech vyplašit i z dřevěného můstku přes malou řeku. 🙂
          Na rozhodnutí z dvojky se snad nevykašlali, jenom bylo třeba při spuštění hry zvolit, že nechceš simulovat uloženou pozici. Díky tomu se mě písař u Emhyra (hned po Bělosadu) vyptával na má rozhodnutí a protože jsem Letha ani tu čarodějku ve dvojce nezabil, potkal jsem oba v průběhu trojky.

          • Jan Hlavinka

            Samozřejmě, že vykašlali. Tohle jsou jenom kosmetické záležitosti, na nějaký skutečný dopad rozhodnutí z dvojky na stav světa v trojce se vysrali. Iorweth a Saskia tam vůbec nebyli, jestli jsi zabil Henselta nemělo žádný vliv, jestli Roche byl na konci ve službách Redanie nemělo žádný vliv atd. atd. atd.
            To, že potkáš nějaké dvě postavy navíc, nestojí přece za řeč.