V kalendáři Karel, ale já nemám svátek!

Každý rok je to stejné. Přijde 4. listopad a všichni mi chtějí přát k svátku. Vlastně jenom ti, co mě moc neznají. Je dobré, že tak jednoduše rozeznám lidi v mém okolí.

“Co je na tom špatně?” 4. listopadu má přeci svátek Karel. Je to v kalendáři. A i když se jmenuju Karel (František by si asi nedával přezdívku “El Carlos”), tak svátek nemám. Vysvětlení je jednoduché. Dříve byl kalendář trochu jiný. Zmíněný František v něm byl několikrát a třebas takový Pavel si dnes taky může vybrat “kdy to oslaví”. Stejně tak byl v kalendáři i 2x Karel.

Naše rodina (děda Karel, táta Karel, já Karel) to vždy slavila na Karla Velikého, což bylo 28. ledna. Tento Karel se posléze z kalendáře vytratil a na 28. leden Karla vystřídala Otýlie. Zní to sice blbě: “Já slavím svátek na Otýlii”, ale člověk si jméno nevybírá. Dnes už situace není tak divná, jako na střední škole. Cestou z metra Karlovo náměstí do obchodky v Resslovce mě zastavilo cca 10 – 20 lidí, co mi přálo k svátku. Vysvětlování, že nemám svátek jsem vzdával zhruba u pátýho spolužáka.

Stejně jak moc si přijdu blbě při vysvětlování o mém ne-svátku, tak stejně si zase na druhou stranu cením lidí, kteří přijdou popřát 28. ledna i když v kalendáři doslova kyne ta Otýlie.