Psí známky

Jak je patrné z minulého článku, pořídil jsem mě a mojí přítelkyni snoubence psa – mopsíka. Kdo pamatuje můj starý blog ví, jak jsem sháněl čivavu pro babičku. Něco málo zkušeností tedy bylo. Proto mě nepřekvapil počet potřebných očkování, ani počet loužiček a snad jenom trochu rekordní počet defekací (10x za den), naštěstí už většinou mimo naše obytné prostory. Stejně jako v práci se ale vždy objeví něco, co člověka překvapí.

Arama jsme získali s čipem. Proto jsem předpokládal, že registrace na MÚ Praha 5 bude otázkou přihlášení čipu, tedy nahlášení mých kontaktních údajů a možná pár informací o psovi. Coby moderní občan jsem se připravil předem a všechny dva formuláře si vytiskl a vyplnil den předem. Stejně mě vyvedla úřednice z míry, když mi sdělila, že nechce číslo čipu a podala mi kulatou známku. Odvětil jsem, že tohle se snad už dnes nepoužívá. Paní mě podruhé vyvedla, tentokrát z omylu, že známka je povinná a jde o primární způsob detekce nalezených psů – když někdo psa najde, zavolá k nim na úřad a oni předají kontaktní údaje na mě. Dále jenom přepis

Já: “Myslel jsem, že dneska už to funguje jako čip – čtečka a majitel nalezen.”

Úřednice: “No ale tu čtečku má třeba jenom policie. Já kdybych psa nalezla, tak jí samozřejmě nemám.”

Já: “No já nemyslel Vás, ale když najdu psa, tak zavolám MP nebo rovnou útulek a ti čtečku snad mají”

Úřednice: “To ano, ale to bude majitele už něco stát.”

Takže jsme došli k závěru, že čipování psa je na pytel. Pokud má majitel psa rád, nebude mu vadit něco zaplatit za jeho navrácení a jestli ho rád nemá, tak je to stejně hajzl, co si zaslouží být vypátrán a poplatkem ochuzen! Bohužel, k informacím od paní z úřadu napovídá i výskyt několika evidencí čipů (zvířat). Už nevím, co je pravdy na tom, že různé složky (útulky, strážníci, policie,…) používají různé databáze.

Co naplat? Aram bude mít čip, známku a asi mu nechám (nezávadným) sprejem na bok vystříkat i moje jméno a telefon. Ovšem tohle vědět, tak si pořídím jezevčíka.