Proč nám ten hokej nejde

Mistrovství světa v ledním hokeji je za námi, bohužel. Je tedy po bitvě a i já se stanu jedním z generálů, kteří mají ultimátní mandát pro poučení národa o našich chybách, špatných výběrech a blbých rozhodnutí. Viděl jsem totiž hodně reprezentačních zápasů v telce a byl jsem i 2x na MS (prvně ještě v Sazka Aréně, podruhé minulý týden na zápasu Česko – Švýcarsko), navíc jsem hrál hokejbal a byl několikrát na bruslení na zimním stadionu Nikolajka. Řadím se tedy mezi opravdové Ice Hockey Guru a mohu tedy odpovědět na několik dotazů na které jsem po internetu narazil.

Proč nám to nejde, když už netrénuje Hadamczik?

Nevím na kterou část reagovat dřív, ale třeba vezmeme toho trenéra. Osobně nemám dojem, že by trenér měl zase až takový vliv na výsledky mužstva. Současně netvrdím, že Alois Hadamczik je lepší než Vladimír Růžička. Podobně teď k výměně postu trenéra vzhlížejí Slováci a opravdu bych nechtěl vidět reakce na nového lídra, jestli Slovensko dokáže příští rok v Rusku prohrát s Maďarskem.

Proč nám ten hokej nejde? Asi protože nám jde! Samozřejmě, pryč jsou éry zlatých hattricků, ale nemyslím si, že je na co si stěžovat. Za posledních 10 let máme 2x zlato, 1x stříbro a 2x bronz, ale i tak nejde jenom o ty kovové placky. Trochu nechápu názory ve studiu MS Hokej na ČT Sport, kde dlouze rozmýšleli, jestli 4. místo je úspěch nebo neúspěch. Při současném herním systému lze za opravdovou elitu označit týmy schopné dostat se do čtvrtfinále (prostě postoupit ze skupiny). Těch máme celkem osm a je docela zajímavé, že tuto osmici týmů rozdělí do lepší a horší půlky jediný zápas – čtvrtfinále. Tedy rozdíl mezi tím být 4. na světě a být třeba 7. na světě může určit jeden nešťastný gól nebo to jak v novém hotelu vyhovují matrace vašim brankářům. Není to zrovna šťastné řešení, ale IIHF už vyzkoušela asi opravdu všechny herní systémy.

Za celou éru samostatného českého hokeje se nám nestalo, abychom se nedostali do čtvrfinále. Poslední 2 roky se nám navíc daří dostat se i do závěrečné čtyřky (můžeme tomu říkat final-four, aby to znělo hezky). Nemůžu si pomoct, ale nikde nemůžu najít ten neúspěch, hořkost a smutek. Sám jsem si před MS říkal, že cíl by mělo být semifinále (final-four) a cokoliv navíc bude opravdu navíc (jakákoliv další výhra znamená medaile) – nestalo se, ale nevadí. Český tým hrál turnaj od zahájení až do posledního dne (kdy až finále ukázalo, vlastně jak dobře jsme hráli s Kanadou).

Za shlédnutí stojí i graf níže udávající pozici v žebříčku IIHF na prvních 10 místech za posledních 10 let. Češi v něm nikdy nešli pod 6. pozici, což nejde říct o Finech nebo Američanech.

IIHF_World_Ice_Hockey_Ranking_between_2003_and_2014

Co je třeba změnit, aby to šlo líp?

Nejprve si je třeba uvědomit naši pozici. Pusťte si několik videí z tohoto seznamu IIHF. V každém videu o jednotlivých týmech jsou informace – kolik lidí žije v dané zemi, kolik z nich je registrovaných hráčů a kolik mají stadionů. Čistě pro zajímavost jsem udělal soupis jenom oné final-four:

  1. Kanada: 721.504 hráčů, 7.631 stadionů
  2. Rusko: 84.270 hráčů, 2.869 stadionů
  3. USA: 519.417 hráčů, 2.398 stadionů
  4. Česko: 110.525 hráčů, 181 stadionů

Nemá asi smysl vypisovat další země. Česko je na 3. pozici v počtu registrovaných hokejistů. Otázky typu, kolik z toho je černých duší, nebo jestli může vycházet na každý stadion v zemi přes 600 registrovaných hokejistů, necháme tentokrát stranou. Měli bychom tedy mít z čeho vybírat, ale ne zase tak moc jako naši letošní „final-four“ soupeři Kanada a USA. Jednoduše řečeno, rozhodne-li se javorový list, že ten mistrák vyhraje, tak ho prostě vyhraje, protože týmů, jako byl ten letošní si postaví klidně několik.

Tohle ale asi nezměníme, pokud nám sem nepřijde nějaký český Lukašenko, kterého baví hokej natolik, že národ sice bude trpět zpět v totalitě, ale bude stavit jeden zimák za druhým. Ostatně totalitní režim má na hokej blahodárný účinek. Starší jistě vzpomenou na sovětskou sbornou z dob Ragulina, Bykova a Treťjaka, kteří začervenili historické tabulky MS ve sloupečku „zlatá medaile“ taky díky vizi dovolené na Sibiři, jako cenu útěchy za neúspěch. Hodně lidí to nerado slyší, ale i náš hokej v období totality vychoval Haška, Jágra a vlastně celou tzv. zlatou generaci. Je ovšem zřejmé, že ten hokej zase tak moc nežereme, abychom museli mít razítka v občankách.

Na začátku článku jsem neuvedl, že můj mladší bratr hrál hokej řadu let od přípravky až po starší žáky, kde skončil kvůli zranění. Mohl ho hrát, protože táta byl dost obětavý, aby vstával v pět ráno na zápasy kdesi za Prahou a zároveň se mu v podnikání dařilo natolik, aby bráchu „ošatil“. Chcete-li mít doma nového Jágra, budete potřebovat kromě silné vůle také tučné konto. Pro ilustraci: takové nějaké brusle vyjdou na 2 – 3 tisíce a vydrží cca půl roku, když má hoch trénink 4x týdně. Když se pak vaše naděje dostane do kempu známého trenéra, ten tyto brusle hodí přes celou šatnu do kouta se slovy „S tímhle krámem mi na led nelez!“ a teprve když zakoupíte brusle v relaci cca 8 – 10 tisíc, tak spokojeně pokyne hlavou. Mimochodem, životnost bruslí je +/- stejná. Kromě toho všeho dítě trpí taky růstem, takže chrániče, co jste nakoupili za ušetřených dvacet litrů mu budou do roka platné asi jako první dupačky.

Bystří už pochopili, že v tomhle vidím problém. Hokej by neměl být jenom pro bohaté (resp. pro děti s bohatými rodiči). Nelze však použít systém stipendií jako u studentů. Dvacelitetý holomek si může zajít na brigádu a když bude dřít, tak si na učebnice vydělá. Jenomže pětileté děcko na brigádu nepošlete a peníze jsou potřeba od samého začátku. Řešení má dvě fáze. Předně je potřeba více peněz do mládežnického hokeje. Osobně bych třeba zrušil veškeré dotace seniorského fotbalu, který nám je stejně jenom pro ostudu a hodinu práce každého těžkooděnce bych nechal platit tým domácích. Tím by se velmi ušetřilo a možná by zbylo i na rychlobruslařskou dráhu neb i tento sport je zábavnější, než fotbal. Druhá fáze je složitější – je potřeba inteligentně ty peníze přerozdělit a dohlížet na jejich využití, což je obecně problémová činnost v našich končinách.

Zkuste si představit, že zrovna teď vedou maminky do mateřských školek po celé ČR 10 nebo 30 Jágrů / Hašků, ale řada z nich hokej hrát nechce a těch pár, co by to chtělo zkusit bude muset chodit na kroužek keramiky, protože to tolik nestojí. Není to škoda?

Náš styl hry zaostává!

Něco na tom je. Občas se bavím tím, že si pouštím zápasy z Nagana a starších MS ze zlaté éry. Nemůžu si pomoct, ale tehdy jsme hráli trochu jinak. Všichni hráli trochu jinak. Z těch zápasů bych vypíchl jako naši hlavní přednost souhru. Prostě když se podíváte na hokej z rukou hráčů jako Patera, Ručínský, Reichel, atd., tak vám přijde, že mají snad oči i vzadu na helmě, protože jim přihrávky vycházejí, dávají si puky naslepo a dokážou rychle kombinovat. Tím jsme tehdy taky hnali Kanadu nebo Rusko k nepříčetnosti a většinou na to neznali moc lepší taktiku, než někoho z našich zrakvit.

Kanada na letošním MS ukázala hokej budoucnosti. Nikdy jsem nezažil takové sympatie ve zdejších končinách k javorovým listům, jako právě letos. Nebylo to jenom drtivou převahou, ale zejména stylem hry. Kdo si myslí, že stačí jenom nasázet do týmu řadu hvězd z NHL a je vyhráno, tak je na omylu. Něco podobného zkusili Rusové v Soči, ale 20 „jájínků“ není totéž co perfektně sehraný mančaft. Kanadský tým navíc překvapil (a získal si sympatie) svou slušností. Kanaďany jsem vždy bral za řezníky, kteří do nás půjdou víc než po samotném puku, ale letos… jsou nejméně trestaný tým z play-off a z celého turnaje je překonalo jenom Slovinsko.

Náš tým, podle mě, trpěl především výkyvy výkonů během zápasů. Poslední zápas s USA nabídl (poměrně dlouhé) momenty, kdy jsme orla bělohlavého zavřeli v jeho obranném pásmu a mlátili do něj jako do koberce na dvorku. Jenomže pak přišel zlom, kdy jsme se museli bránit a naši soustavně nechávali někoho od yenkeejů volně před bránou. A to orel umí potrestat. Výsledek takového zápasu pak může budit dojem, že hrajeme špatně, ale přitom by stačilo si pouze při „nadechování“ dát větší pozor.

Bude Jarda příště hrát?

Tak tohle vím naprosto přesně! Pryč je dogma, že dnešní profík nemůže přežít 40. rok věku a stále aktivně pokračovat v kariéře. Jaromír Jágr je živoucím důkazem, že nejsou potřeba berle (stále stačí hokejka), ale také že zkušenost může leckdy nahradit dynamiku a energii mládí.

Doba se mění a vše s ní. Pryč jsou časy, kdy Gordie Howe mohl hrát v 53 letech (sezóna 1979-80). Hra je čím dál rychlejší, tvrdší a náročnější. Jenomže se mění i výstroj, která zabrání více zraněním, ale také medicína, která ze všech jmenovaných udělala za 35 let největší skok. Nejde jenom o to, že vám uraženou hlavu přišijou na střídačce a jde se zase na led, ale máme dnes už značně odlišné odvětví fyzioterapeutie. Schválně se podívejte na video na DVTV.

Jágr sám ale prohlásil, že ho trápí jiný důvod a sice nenaplnění očekávání fanoušků se kterým se těžko vyrovnává. Tvrdí, že pryč jsou doby, kdy si vzal puk a prostě ho na několik pokusů do té branky propasíroval. Já tvrdím, že jsou pryč i doby, kdy od něj někdo očekával podobné zvěrstva. Naopak, na domácím MS všechny spíše mile překvapil svou kondicí a chutí hrát. Možná není ten, který vezme zodpovědnost na svá bedra a rozstřílí Američany a Kanadu, ale stále je tím, kdo dá Finům dva góly v super „old-school“ stylu a na další přihraje. Stále je tím, na koho se zbytek týmu upíná a je to on, kdo svým chováním může pomoci rozhýbat motor v myslích ostatních hráčů na ledě. Že si přijde neužitečný a neproduktivní je trochu v rozporu s jeho nominací do all-star pětky letošního MS a zrovna tak zisk titulu nejužitečnějšího hráče celého šampionátu.

Jestli Jarda bude hrát na nějakém dalším MS nebo až na ZOH 2018 v Koreji netuším, ale po zápase s Finama si určitě pár pomazaných hlav láme své pomazané hlavy, kam a jak velkou sochu mu umístit.

Vrátí se zlatá éra?

Určitě ne, ale možná přijde nová 😉 Ačkoliv mám veškerou kvalifikaci psát o hokeji, tak křišťálová koule k ní nepatří. Doporučím se ale podívat na historické tabulky šampionátu na české Wikipedii. Zlatou má i Velká Británie, takže možné je cokoliv.


Obrázek IIHF World Ice Hockey Ranking between 2003 and 2014.png Od JamesyWamesy, Teodor Östlund (Vlastní dílo) Public domain, prostřednictvím Wikimedia Commons