Polaroid

Jak se blíží den „D“, moje nastávající přišla s nápadem, že chce mít na svatbě k dispozici Polaroid, jako měla její kamarádka. Budiž, o jednom zrovna vím. Můj otec jej v roce 1988 znárodnil nějakému kamarádovi a naší rodině sloužil pár let. Hned se mi vybavila vzpomínka, kterak jsem dostal výprask za to, že jsem nadarmo pořídil dvě fotky. „Víš jak jsou ty náplně drahé?!“ hučeli do mě rodiče. Krom toho se mi i vybavilo, že jsem foťák nedávno viděl u otce ve skříni.

Při první návštěvě Foto Škoda mi bylo řečeno, že bych měl znát ještě model a že prý je to podstatné. Vydal jsem se tedy do centra znovu dnes dopoledne, abych to měl z krku. Podařilo se mi zaparkovat na Karlově náměstí, tedy asi 100 kilometrů od prodejny ve Vodičkově ulici. Když jsem po několikadenní chůzi dorazil konečně před pasáž Lucerna, připravil fotoaparát a vkročil do prodejny. Hned na prvního muže za pultem, co vypadal jako Krakonoš, jsem vyhrkl, že potřebuji náplně do této věci. Krakonoš pokýval hlavou, pronesl tajné heslo „hmm, šestistovka“ na které jsem nezvládl odpovědět nic jiného, než „hmm, jo“. Poté mě odvedl ke skříni s logem Polaroid a začal výslech.

On: Jaké náplně chcete?

Já: Jaké jsou na výběr?

On: No, barevné… černobílé

Já: Je to barevný foťák, tak určitě barevné.

On: A dnes už si můžete vybrat i rámeček – vzorovaný, barevný, klasiku…

Já: klasiku, prosím.

Tím byla identifikace produktu dokončena a on z šuplíku plného krabiček vytáhl jedno balení. Teď byla na řadě ekonomika.

On: Kolik jich chcete?

Já: Co to stojí?

On: 550 korun. 

Já: No dobře a kolik jich tam je? (v hlavě mi probíhaly čísla jako 18, 20 až 24)

On: 8

Já: Jako 8 fotek???

On: Ano (Z hustého plnovousu se objevil zářivý úsměv, asi jako když Horst Fuchs dokončí větu „Není to skvělé? Je to skvělé!“)

Láska k mé nastávající ženě rázem vzrostla a začal jsem uvažovat – když vezmu jedno balení, omlátí mi ten foťák o hlavu. Protože váží asi 10 kilo a velikost malé tvárnice, tuto možnost jsem rychle zavrhl. Nicméně má původní představa, že pořídím cca 50 – 80 jednotek padala také, protože by došlo k zadlužení, osobnímu bankrotu a zcela jistě i exekucím. Nakonec jsem našel kompromis ve čtyřech baleních, tedy 32 fotkách.

U pokladny jsem zaplatil Kč. 2.200,– ale jako bonus jsem dostal od pána školení, kterak přístroj používat, jak vyměnit fotky a ujistil mne, že baterie na svatbě určitě nedojde. Musím říct, že to byl na fotky určitě machr. Dostal jsem i igelitovou tašku zdarma a víc benefitů na mém nákupu už asi nenajdu.

Cestou zpět k autu jsem byl už zase o něco chytřejší. Už jsem moc dobře věděl, proč rodiče před 20 lety tolik vyváděli za znehodnocení dvou fotografií. Sám bych si snad i napráskal. Dělat to ale nebudu. Nechám to na mou drahou polovičku za to, že jsem utratil moc peněz a donesl málo náplní do Polaroidu.