Náš malý Albert

Náš malý Albert je krám! Pamatuji si, kdy nad vchodem byl obrovský nápis Jednota, které se nedlouho po revoluci změnil na Julius Meinl. Meinl tehdy začal zkoumat technologii pánů času, tedy jak vnitřní prostory udělat větší, než je samotná budova z vnějšku. Moc dobrý v tom nebyl, ale nějaké místo uvnitř přeci našel a tak prodejnu rozšířil o to, co původně asi byly sklady a výkup lahví. Vzpomínám, jak otec šel na nákup, vrátil se až k nám do domu s plným vozíkem a ten v chodbě nechal přes noc. Babička si vozík pak ráno vzala a jela s ním na sobotní nákup. Inu mít obchod pár kroků od baráku je výhoda.

…opravdu? Jak Meinl nebyl dobrý v rozšiřování vnitřních prostor, radši nakonec opustil celou naši zem a logo nad vchodem naší samoobsluhy se opět měnilo. Po dlouhé době rekonstrukcí a předělávání se tam objevil nápis Albert a všechno šlo do háje. Albert je v jedné věci dobrý. Mistrně dokáže prodejnu uvnitř zvětšovat a vymýšlet stále nové pokladny, které potřebují čím dál méně místa. To je ovšem všechno. Aby pokladny byly účinné, musí u nich někdo sedět a pracovat. Náš malý Albert má asi velmi dobré výsledky, co se obratu na metr čtvereční týče – je malý a zastavuje tu stále více lidí pro nákup.

Výsledkem tak je malá, přeplněná prodejna a naprosto zaplácané okolní ulice auty. Když nejde zastavit před samoobsluhou, zpravidla se parkuje sousedům před vjezdem nebo před naší garáží. Od nedávného zavedení modrých zón až po Václavku je tento efekt mnohonásobně umocněn. Mě ale spíš vrtá hlavou, proč tam ti lidi jezdí. Špatně se tu parkuje, soused rád volá policii, když mu někdo stojí před garáží (byť jenom několika centimetry), a samotná prodejna? Čerstvé pečivo (čti rozmrazený polotvar s nejasným původem) se prodává dokud nezmizí a není tedy problém najít i den staré housky, nenápadně ponechané na vrchu těch novějších (pokud novější jsou). Po koblihách a různých sladkých záležitostech leze hejno much a to překvapivě v zimě i v létě. Párek v listovém těstíčku je samozřejmě z bůh-ví-čeho, to se od české samoobsluhy očekává, ale aspoň to těsto by nemuselo být syrové. Pokladny jsou otevřené dvě a když máte štěstí a fronta začíná zasahovat na druhý konec prodejny, je otevřena pokladna třetí.

U pokladen návštěvníky čeká další dobrodružství. Náš malý Albert nevrací na stravenky více jak 10 Kč. To je docela běžná praxe. Co mě spíš překvapilo, že náš malý Albert nutí zákazníky stravenku využít až do maximální hodnoty bez těch 10 korun. Jednoduše řečeno – měl jsem stravenku na hodnotu 100 Kč, v sandálech jsem vyrazil na rychlý nákup chybějících potravin (na běžný nákup tam opravdu nikdo z okolí nechodí), který vyšel asi na 81 Kč. Převeliké bylo moje překvapení, když mi paní u pokladny řekla, že nemůžu zaplatit stravenkou a musím si dokoupit něco do hodnoty alespoň 90 Kč. V první moment jsem myslel, že jde o její varování, že mi více jak deset korun nevrátí a odvětil jsem, že vrácení ani nepožaduju. Nicméně paní trvala na tom, že hodnota musí být vyčerpána až na 90 Kč. Nezlobte se na mě, ale tohle je normální demence a navíc mám dojem, že jde o výmysl zdejší prodejny. Postup jsem zkusil aplikovat v hypermaketu Albert na Butovicích a bez problémů.

Náš malý Albert je tak trochu debílek. Je fajn mít obchod za rohem pro případné doplnění chybějících ingrediencí, ale na běžný nákup radši vždy zajedu do Makra nebo do butovického hypermarketu.