Finančnímu úřadu je fuk, že jste zemřeli

V březnu letošního roku nás opustil náš táta. Člověk, který byl mým celoživotním učitelem a vděčím mu za to, co jsem. Jak to tak bývá, tak jsem od něj převzal řadu vlastností a návyků. Rád bych převzal i dovednosti. Třeba schopnost zabezpečit svou rodinu, zajistit jí domov na řadu dalších generací a obecně tu zanechat něco, z čeho budou mít užitek i děti mých dětí. Tak daleko ještě nejsem, ale už naprosto chápu jeho pohled na Finanční úřad. Jakožto podnikatel se s touto institucí potýkal už počátku 90. let. Asi stokrát jsem slyšel jeho historku, kterak proběhla namátková kontrola ve firmě, zakončena dotazem, zda-li není ve společnosti volné místo, že úřednice by ráda do soukromého sektoru, kde platy jsou řádově jiné. Zpravidla prý odmítnutí znamenalo o něco hlubší pozornost ze strany Finanční správy a občas nějakou tu další kontrolu zhrzené úřednice. Táta si vybudoval až takovou reputaci, že když jsem pak rodinnou firmu převzal do svých rukou, úřednice se se mnou odmítaly bavit po telefonu, dokud jsem je nenavštívil a tehdy teprve zjistily, že jsem vlastně někdo jiný, než čekaly.Ještě před 2 lety ukončila úřednice FU zahajovací jednání daňové kontroly dotazem “A pan otec už zemřel?”. Nevím, jestli jsem jí zkazil den, ale tehdy ještě ne, až letos v březnu.

Jedna z tátových oblíbených průpovídek byla “Před finančním úřadem tě zachrání jenom smrt.”. No… rád bych dnes tátovi řekl, že už ani to neplatí. Táta totiž letos nestihl zaplatit daň z nemovitosti. Jednu z těch naprosto nesmyslných daní, kterou stát vysává své ovečky, které zrovna mají vlastní bydlení. Co na tom, že to nemá logiku? Tu přece u daní nelze hledat. Musíte vydělat peníze, aby bylo na nemovitost. Tu si musíte sami najít a přemluvit majitele, aby vám jí dobrovolně prodal. Když se vše podaří, stát vám nedá novou střechu nebo měsíc elektřiny zdarma. Nedá vám vlastně vůbec nic a tak z lupiče, který svým obětem kupuje dárky se zde stává prostě obyčejný lupič. Nejprve vás okrade při převodu nemovitosti (čemuž se dá leckdy vyhnout) a následně vás bude dojit každý rok za… za to, že prostě nemovitost vlastníte.

Tátovi do toho prostě letos něco vlezlo. Smrt konkrétně. Nastalo dědické řízení, vedené státem určeným notářem, který za nehorázný poplatek obeslal různé instituce, aby se přihlásily se svými pohledávkami. Jedinou takovou byl FU pro Středočeský kraj, protože táta už tak nějak nestihl zaplatit tutéž daň ani za rekreační chatu. Finanční úřad pro Prahu 5 to měl zjevně na párku. Ovšem jenom do doby, než zjistil, že byl vlastně ochuzen. Tak nám před pár dny přistál ve schránce dopis.

Obchodní korespondence na obchodní akademii mě nikdy zrovna moc nebavila. Přesto jsem si dokázal zapamatovat, jak by asi měl vypadat úřední dopis. Nůžkami vystřižený kus papíru, s prapodivnými a koncem nečitelnými poznámkami, různými škrty a to celé ve dvou barevných provedeních, doplněné zjevně okopírovaným razítkem nějak nezapadají do toho, co se učí v OBK ve 2. ročníku střední školy. Zjevně se ale jedná o tiskopis používaný pouze na pracovištích, kde pracují pouze dámy s křestním jménem “Helena” (předtištěno). Naproti tomu patrně půjde už o letitý tiskopis, když i rok je dopsán rukou, pouze jinou barvou, než samotné datum.

Zrovna nedávno jsem se společníkem ve firmě probíral, jestli už nastala doba, kdy lze objednávky zboží posílat prostým e-mailem a není potřeba bazírovat na samostatném dokumentu v PDF. Jsem si docela jistý, že kdybych obdržel takto psanou objednávku, asi bych jí považoval za spam.

P.S: Co čtete na konci té rukou psané poznámky? Já tam vidím něco o tom, že v lednu probíhá sčítání dnů Smícha.