Kingdom of Šalamounka

Ostrov svobody

Pár informací o Kubě jsme si už napsali a tak se zde nebudu rozepisovat o tom, jak je ostrov široký a že se tam pěstuje tabák a čím dál méně cukrové řepy. Článek píšu pro ty, kteří chtějí najít nějaké informace co se turistiky týče a vlastně i pro ty, které Kuba zajímá jako ostrov.

Na Kubě jsem byl jako turista na osmidenní dovolené a tak jsem nechtěl rozepisovat svoje poznámky do několika klasických článků, které by časem zmizely v archívu mého království.

Turista na Kubě

Je dobré se rozhodnout

Díky Jardovi, který je v turistice docela zběhlý jsme vyrazili na Kubu s německou cestovkou. Nevýhoda byla, že se startovalo v Mnichově a nikoliv na Ruzyni, ale výhody jasně převyšovaly:

- cesta bez mezipřistání v Dublinu
- doba letu cca 10,5 hodiny místo 14 hodin
- lepší místa v hotelu
- nižší cena než ten samý zájezd od české cestovky (o cca Kč 12.000,–-)

Hlavně cenový rozdíl je dosti zajímavý. Jarda tvrdí, že postupně v Německu nakupuje co jde, protože je to levnější. Jestli má pravdu tak se snad opravdu blíží čas, kdy Češi budou jezdit do Německa nakupovat

Zadarmo to tam ještě není

Byť je jedna ze základních myšlenek komunismu, že nebudou potřeba peníze a všechno bude všech, na Kubě tomu ještě tak není. Zajímavé je ale, že na Kubě je dvojí měna. Konvertibilní peso je uměle vytvořená měna spíše pro turisty. Pro domorodce má velkou cenu, protože oni se k němu jinak nedostanou. Dalo by se to přirovnat k nám známým bonům.

1 € = 1.2 Konvertibilního pesos

Pak je tu druhá měna, která je naopak určena jenom obyvatelům Kuby. Je to prostě jenom Peso. S touto měnou se turista během pár dnů těžko dostane do styku. Pouze vím, že kurz není 1:1

1 Konvertibilní peso = cca 23 normálních pesos

Pojedeme na výlet, pojedeme na výlet

Pokud nepatříte k těm, kteří prostě jenom přiletí a na pláži si kydnou do písku, je dobré se poohlédnout po nějakém výletě. Na Kubě je dobrá možnost půjčit si auto, ale počítejte s vyšší cenou. Další varianta je vzít si TAXI, ale to už je opravdu pro bohaté. Zpravidla platí pravidlo 1 km = 1 kpeso.

Určitě se vyplatí si zaplatit nějaký ten výlet od cestovky. Nás výlet do Havany stál 55 € za osobu a v nabídce byl ještě výlet za delfíny a taková okružní cesta za 85 €, který jsme odmítli.

Ať už se na Kubu dostanete s českou nebo německou cestovkou, je možné si domluvit na výlety českou skupinu. Naše německá průvodkyně tak nechala na nás kontakt českému průvodci z Exim Tours a ten nás vyzvedl. Počítejte s tím, že český průvodce je asi 195cm vysoký, cca 140kg těžký černoch, který si nechává říkat Eda (jako Eduardo) nebo taky Mireček (jako postava z Básníků). Umí dobře česky a výklad byl perfektní!

Chlast je slast

Asi bych si musel něco těžkého rozbít o hlavu, kdybych uletěl přes 8.000 km na Kubu, abych tam pak popíjel tamní pivo. Je sice trochu příbuzné tomu našemu, protože naši sládci jezdili na Kubu učit vařit pivo, ale přeci jenom by to bylo jako přijet do Ruska a chtít ochutnat jejich cherry!

Mojito je lahodný nápoj s mátou nikdy sem tak dobré nepil. Možná to bylo čerstvostí surovin nebo prostě tím, že jej připravovaly ruce mladé kubánky, ale s mojitem na Kubě se mi splnil jeden sen.
Cuba libre sice Kubánci neuznávají jako svoje národní pití jako mojito, ale zjevně rezignovali a bez hnutí brvy jej namíchají. Nebojte se objednat doslova Cuba Libre protože pokud požádáte o Ron & Cola, dostanete prostě jejich rum s kolou, ne Cuba Libre!
Jestli je Piňa Coláda původem vůbec z Kuby netuším, ale Kubánci jí umí připravit a to dokonale!!! Dokonce cestou do Havany je několik stánků s občerstvením, kde nedostanete nic jiného než právě piňa coládu.
Za zmínku určitě stojí samotný kubánský rum, který je oproti našemu opravdu chutný. Náš dnešní Tuzemák jsem jednou přebral a od té doby jej nemusím, ale jemný rum z Kuby a zvláště 7 let starý si dám zase a rád. Stejně jako nás rum je i ten z Kuby doprovázen zvláštním aroma po kterém oproti našemu následuje specifická chuť, kdy si nejste jistý, zda je rum tak silný nebo tak slabý, že vám chutná. Důležité je, že chutná!
Roncoli jsem si věru zamiloval. Na Kubě jej dostanete vždy, když jim dojde máta do mojita (i to se stává). Jde o něco podobného ale na bázi limetky a kombinace s cukrem je věru zajímavá.

Poslední výhodou je, že většina těchto nápojů je na bázi bílého rumu a pokud nápoje střídáte, měníte pouze nealko a tak vám ani není zle.

Dlouhej kouř

Kdo by jel na Kubu a nedal si aspoň jeden doutník by si měl nejspíš něco bolestivého udělat! Sám se za znalce doutníků nepovažuji, ale faktem zůstává, že ty doutníky mají prostě chuť a ve spojení s tamním rumem tvoří dokonalé společníky.

Dávejte ovšem pozor na překupníky. Sám sem od nich doutníky nakoupil a ačkoliv jsem nedostal tzv. banánové listy, tak je kvalita značně snížená. Navíc je velká možnost, že doutníky bez hologramu pravosti vám na letišti seberou!!!

Plánujete-li výlet na Kubu a nevíte, kde koupit doutníky, protože cenové rozdíly jsou občas až 10 € vězte, že na letišti v duty-free nic nezkazíte. Výběr je stejný jako v hotelích nebo doutníkových obchodech a ceny nejnižší, co jsem viděl. Pamatujte ale, že do EU můžete dovézt maximálně 50 doutníků na osobu!

Sami Kubánci mi potvrdili, že kvalita značek a rozdíl mezi ní existuje, ale my to stejně bereme jako „doutník z Kuby“ a je to dobře, protože i kubánská obdoba tak prestižní značky jako např. Start je doutník věru dobrý! Kubánci hodnotí doutníky takto:

1) Cohiba
2) Monte Cristo
3) Romo y Julieta
4) ten zbytek

Kuba jako ostrov

První dojmy

Musím se přiznat, že první dojem na mě udělaly starý koráby, které kříží tamní silnice. Věděl jsem to už z televize, ale když to vidíte na živo, je to něco jiného. Zajímavé je, že auta se na Kubě rozpoznají podle barvy značky SPZ. Uvádím pár příkladů, které si pamatuji

Žlutá = soukromé vozidlo
Modrá = státní vozidlo
Červená = vozidlo z půjčovny
Oranžová = prozatímní SPZ
Černá = diplomatické vozidlo
Růžová = Cizinec pracující na Kubě

Značek je pochopitelně víc, ale zbytek jsem si nestihl poznamenat. Zajímavostí také je, že u silnic lze běžně najít skupinky lidí a uniformované stopaře. Ty mají na starost stopování státních vozidel, do kterých nasedají postávající lidé. Každý řidič státního vozidla má povinnost zastavit na znamení uniformovaného stopaře a svézt někoho s sebou. Srdce těch co remcají nad neekonomičností využívání automobilů musí plesat!

Celou dovolenou doprovázel silný vítr. Mě to vyhovovalo, protože slunce nebylo tolik cítit a teplota byla vesměs kolem 28°C a teplota vody stále přes 25°C.

Rozdělení Kuby

Ačkoliv je Kuba celistvý ostrov a pouze jedna americká základna užírá kousek území, dá se tato země rozdělit ještě na dvě části. Tou první je Kuba a tou druhou Varadero, uzounký poloostrov který je postupně vylidňován od Kubánců a stává se z něj turistická zóna s vlastním hraničním přechodem.

Otázka je, co se musí chránit od druhého. Kuba od turistů? Varadero od Kubánců? B je zprávně! Musím nechat Fidelovi, že plán vytvoření turistické oblasti na tenkém poloostrově je geniální. Lze jej dokonale kontrolovat a protože po jeho délce vede pouze jedna hlavní silnice, stačí tak jediná celnice.

Život na Kubě

Těžko po 8 dnech tvrdit, jestli život na Kubě je příjemný nebo ne. Pouze můžu sepsat, co jsem viděl a o to se právě snažím. Co si ovšem dovolím tvrdit, že asi ne každý evropan by tamní život vydržel.

Průměrný plat na Kubě je cca 25 cpesos, tedy cirka 20 €!!! To určitě není moc. Člověk ovšem nemá moc času přemýšlet za co mrzký obulus utratit, protože jde v první řadě o jídlo a i když třeba personál hotelu si vydělá nadmíru dobře, nemůže si dopřát co chce, protože jídlo je vydáváno na základě potravinových lístků jako tomu bylo u nás po válce.

Je dobré taky upozornit, že ne zrovna každý Kubánec je na tom bídně a na svém políčku si snaží pěstovat něco k jídlu. Až na pár výjimek je personál hotelů a vůbec zaměstnanci v turistickém ruchu na docela dobré životní úrovni. Jejich plat je třebas stále jenom 20 – 30 cpesos, ale více jak jednou tolik si přivydělají od turistů na dýžkách.

Závěrem

Ačkoliv Kuba by se mohla kterémukoliv evropanovi zdát jako uzavřené vězení s částí pro turismus a podmínky doslova nelidské, je nutné si uvědomit, že nelze srovnávat karibský ostrov s Evropou! No a pokud porovnáme Kubu s ostatními zeměmi střední ameriky, nevychází z toho tak nejhůř.

Je fakt, že ostatní země nemají problém s cestováním a hlavně vycestováním, ale zase s kriminalitou. Na Kubě je například znásilnění neznámý pojem a sám jsem byl svědkem, jak dvě mladé školačky si domluvili s řidičem na křižovatce, že je sveze a bezestrachu nastoupily.

Dalším plusem pro Fidelův režim je zajištění. Kuba jako jediná z uvedené lokality má bezplatnou zdravotní péči a školství. Statistiky udávají pouze 4% negramotných a to je prý méně než mají třeba U.S.A. Laicky bych řekl, že Kubánce stát nenechá pojít, což se nedá říct o Dominikánské republice a dalších zemí střední ameriky.

Závěrem bych tedy řekl, že Kuba je bezesporu dovolená snů a pokud člověk na to jde chytře, nemusí ho to ani stát majlant. Jako ostrov je to prostě Kuba a my bychom se měli oprostit od amerkánských tužeb typu „musíme s tím něco udělat“.

Budu rád, když mi necháte vzkaz v komentářích pod textem nebo mi pošlete vzkaz.

Napsal El Carlos, tisk, přečteno 3142x