Kingdom of Šalamounka

Co je to Geocaching?

Protože se mi nezřídka stává, že když vyslovím název mého nového hobby, posluchači zpravidla koukají jak puci a o čem, že to vůbec mluvím a proč to neříkám česky, rozhodl jsem se napsat tento článek. Ačkoliv článků podobných tomuto se na internetu nachází dost, osvěty očividně není nikdy dost a tak rád přispěji svou troškou do mlýna.

Trocha historie

Americký satelitní systém GPS je na světě už pěknou řádku let a možná si znalci vzpomenou na ultradrahé přístrojky, které v 90. letech byli dostupné „těm vyšším“, aby jim ukázaly souřadnice +/- 50 metrů. Bohužel tato přesnost nebyla moc použitelná na dnešní Geocaching, ale nešlo o hraniční možnosti GPS. Šlo o úmyslně zaváděnou chybu. 2. května roku 2000 po Kristu Američané zavádění chyby vypnuli a přesnost rázem poskočila na jednotky metrů.

Dave Ulmer je uveden jako první, který vzal schránku a umístil jí kdesi ve státu Oregon v USA (kde jinde? . Stačilo mu pak na internetu zveřejnit souřadnice s instrukcí, že kdo schránku najde, může si z ní něco vzít, ale musí v ní na oplátku také něco zanechat. Ve velmi krátkém časové horizontu se po státech začaly objevovat další a další takové schránky a Geocaching spatřil světlo světa. Co následovalo si umíte představit – 1. webové stránky s databází schránek, masivní nárůst zájemců a samozřejmě první pravidla, bez kterých se žádná hra neobejde.

Tak ještě jednou a česky!

Tuhle větu slýchávám vždy, když se zmíním o mé zálibě. Bohužel, ačkoliv patřím k lidem, kteří češtinu a české výrazy mají rádi (ačkoliv pravopis už méně), nemůžu jim obstojně vyhovět. Kdo umí listovat ve slovníku pozná, že Geocaching = Geo – geological, neboli geologický, caching = skrývání/ukrývání. Je pak jasné, že by název šel přeložit jako „geosrkývání“, ale řekněte sami, jestli by jste z toho byli chytřejší než ze slova Geocaching.

Stejné je to i s názvem pro samotnou skrýš, resp. cíl hry – Cache (ve slovníku doslova skrýš/úkryt). Jenže nám se pod pojmem skrýš spíše vybaví onen úkryt jako např. jeskyně, kde je schován, řekněme „poklad“. Cache je tedy ona schránka ve které hledač nalezne zápisník (nazýváno logbook), kde se stejně jako horolezec v Prachovských skalách zapíše, že tu byl. Krom sešitku ve schránkách bývají ještě předměty na výměnu. To jsou různé přívěšky, cetky, mince, bankovky (nijak závratné hodnoty), hračky z kinder vajec apod. Je prostě zřejmé, že Geocaching je plný výrazů, které v současnosti nelze překládat. Koneckonců hamburgeru taky neříkáme šunkový karbanátek (natož šunkový občan)

K čemu je to dobrý?

Kdo jste pouze chtěli vědět orientačně o co jde, dál číst nemusíte. Pokud se spokojíte s vědomím, že něco takového existuje a že existují i lidé, které to baví, nechám vás žít blaze. Snad si vás dovolím poprosit o jedinou věc: pokud někdy čirou náhodou narazíte na zmiňovanou cache, jistě poznáte o co jde. V takovém případě vám nejen já, ale tisícovky dalších budou vděční, když se schránkou nebudete nic provádět. Klidně si z ní něco vemte, ale nezapomeňte také něco svého vložit.

Vy, kteří jste už jedním kliknutím na odchodu, ale přeci vás jenom zajímá, proč to děláme? čtěte tento odstavec. K čemu je dobré, když vyrazím autem na vzdálenost 10 – xxx km, abych odtamtud vyrazil s GPS přístrojem v ruce prodírat se křovím, nabodnout se na trny, vylézt kopec s nechutným stoupáním a nejlíp ještě k tomu zmoknout nebo spadnout do řeky, či jenom šlápnout do kaluže? K zapsání se do jakéhosi sešitku v pixle od mulťáku? Určitě ne! Přeci jenom jde o jistý druh výzvy, ale hlavně schránky nejsou nazdařbůh umístěny někde v kobce. Zpravidla jste odměněni krásnou vyhlídkou, zajímavou pamětihodností nebo prostě pěknou procházkou v místech, kam by jste jinak nevkročili. Cache je vlastně takový bonus díky němuž se ještě pobavíte, jak někdo po vás k cíli lezl strmou stěnou i když přímo ke schránce vede cestička z druhé strany.

Pokud stále nechápete, zkuste si představit, že vyrazíte s rodinkou/partnerem na prohlídku nějakého zámku. Kocháte se pohledem na 1. a 2. nádvoří, prohlídnete si hladomornu a vesele cupitáte zpět na parkoviště jako zástupy ostatních turistů. Nevědomky přitom přicházíte o nádherný výhled z místa, kde teče potůček, ale nevede tam žádné turistické značení, pouze přehlédnutelná cestička. Jistě! Jak o tom můžete vědět, když to není značené, nejste přeci místní. No a právě geocacheři (chcete-li česky tak kačeři) na toto místo zavítají díky kolegovi, který si ten skvost nenechal pro sebe, ale umístil na něm cache.

Trochu hlouběji

Hmm, stále několik zvědavců zůstalo, zatímco ostatní odchází klepajíc si na čelo se slovy „to sou zase dneska nápady“? No dobře, prozradím vám, že geocaching není „pouze“ hledání cache, zapsání se, výměna předmětů a hurá domů. Je to okořeněné trochu víc.

Cache není jenom jednoho druhu

Schránka od svačiny s logbookem a tužkou je cíl hry, ale někdy k němu vede dlouhá cesta a jedny souřadnice neznamenají výhru. Zkusím zde vypsat základní typy keší.

Traditional cache
Tradiční keš je to, co celou dobu popisuji. Prostě na internetu zjistíte souřadnice a vydáte se jí hledat. Najdete, zapíšete se, třeba i něco vyměníte a domů.

Multicache
Multikeš napovídá, že schránek bude víc. Na internetu zjistíte souřadnice té první, ale při jejím nalezení vše teprve začíná. V krabičce (plechovce) nenajdete tužku a zápisník, ale třeba papírek na kterém jsou napsány další souřadnice další keše. Na internetu uvidíte, kolik schránek je celkem a radost z nalezení té finální je o to větší.

Mystery / Puzzle cache
Mystická keš je obdobou multikeše, ale s tím rozdílem, že ve schránkách nenacházíte souřadnice, ale např. hádanky, které po rozluštění dávají potřebné souřadnice. Pokud mystery cache má 10 zastávek a nepodaří se vám rozluštit hádanku u té předposlední, máte smůlu. Nepletu-li se, nemusí jít ani o schránku. Stačí dojít na dané souřadnice a z internetu víte, že když sečtete lavičky po vaší pravici a vynásobíte 2,66 dostanete poslední trojčíslí potřebných souřadnic. (to je příklad)

Virtual cache
Název napoví, že tentokrát nejde o skutečnou schránku. Na finálních souřadnicích může jít o starý altánek nebo cokoliv, co stojí za shlédnutí. Virtual keš se používá zpravidla na místa, kde není možné fyzickou schránku umístit, jako třeba určité pamětihodnosti apod.

Webcam cache
Když najdete finální souřadnice webcam keše, míří na vás webová kamera. Opět tedy nejde o schránku, ale potřebujete kolegu, který vás skrze webkameru vyfotí a máte tak důkaz, že jsem na místě byli.

Unknow cache
Neznámá keš je provázena opět hádankou s tím rozdílem, že ani na internetu nenajdete souřadnice schránky. Autor vám zadá např. úkol dostat se v určité hře do 20. úrovně, název levelu převést na čísla pomocí šifry a opět něco matematiky (násobení, dělení apod) a vyjde vám číslo souřadnic. Pak už můžete vyrazit hledat.

Na velikosti záleží

Typ keše ovlivňuje celou hru, tedy způsob jak budete hledat. Druhá věc je velikost. Čím větší tím lepší, ale bohužel jsou situace (nebo spíš místa), kde prostě 20 litrový kýbl neschováte.

• Micro = nejmenší schránka, velikostí pouzdra od filmu do foťáku. Neobsahuje nic na výměnu, pouze logbook
• Small = plastiková krabička o objemu kolem 1 l. Vejde se do ní logbook + nějaké maličkosti na výměnu
• Reular = klasická a nejrozšířenější velikost. Většinou krabice od zmrzliny nebo plastiková dóza na potraviny
• Large = největší ze všech. Může jít např. o 20 l kýbl. Ten je super pro předměty, ale bohužel se špatně schovává

Kromě velikosti a typu je na autorovi na kolik originální bude. Nemusí tedy jít pouze o plastový kýbl nebo krabičku od zmrzliny, ale např. ammo box nebo nepoužívanou skříň elektrického rozvaděče, který je v místě napevno.

Bony? Nechcete bony? A co Geocoin?

Aby hra byla ještě o něco zajímavější, v keších se nesměňují pouze obyčejné předměty, které si můžete nechat. Občas se dá narazit na Geocoin nebo Travelbug, který by si kačer neměl u sebe ponechávat příliš dlouho a hezky jej zase uložit do jiné keše.

Každý z těchto předmětů má na sobě vyražen identifikační kód díky němuž ho může majitel sledovat, kudy putuje po světě. Navíc předmět může mít svůj úkol, který by nálezce měl splnit nebo napomoci k jeho splnění.

Travelbug

Neboli cestovní brouk. Je to jakýkoliv předmět menších rozměrů, který u sebe má přívěšek co vypadá jako jedna vojenská (psí) známka. Na ní je napsáno, že jde o travelbug, ale hlavně také ono identifikační číslo. Někdo (třeba já) nechá vyrobí tohoto brouka a zadá mu na internetu úkol, že chce cestovat po hradech a zámcích v ČR. Umístí jej do nějaké keše a vše zaloguje na internetu.

O travelbugy je větší zájem než o hračky z kinder vajec a tak po příchodu prvního kačera zpravidla TB končí v jeho kapse. Nálezce patrně již ví z internetu, co má tento TB za úkol a tak si jej vezme domů a např. do týdne (čím kratší doba, tím lépe) jej umístí do jiné keše. Ideálně na druhé straně republiky u nějakého hradu, či zámku.

Výborné je, že většina úkolů je podmíněna fotkou a tak můžete najít profil nějakého TB a kromě zobrazení trasy, kde všude už byl, v programu Google Earth, si můžete prohlédnout i fotky z různých míst. To je velmi lákavé hlavně u TB, které mají za úkol např. cestovat kolem světa nebo do jiného kontinentu.

Geocoin

S Geo-mincí jsem se ještě pořádně nesetkal, ale od jednoho zkušenějšího hledače jsem se dozvěděl, že je to to samé jako TB, akorát nejde o plíšek u nějakého předmětu, ale samostatnou minci.

Nejsme mafie, jsme kačeři

Bystřejší jistě napadne, co se stane, když takovou keš najde někdo nepovolaný. Bohužel i to se stává a tak úkolem kačerů, kteří keše nejen hledají je dobře své keše ukrýt a pravidelně kontrolovat, jsou-li v pořádku. Myslím, že se mezi vámi nenajde nikdo, kdo by neznal film či knihu Harry Potter. Stejně jako v tomto filmu (knize) se zde nezasvěcení nazývají mudlové. Prostě lidi, kteří o geocachingu nevědí a v případě nalezení schránky jí horším případě zničí nebo odnesou domů. V lepším na kačera hledající keš zavolají policii, protože to individuum potloukající se okolo základní školy a prohrabávající větrací otvory ze sklepení, se jim zdá podezřelé.

Hnací motor zvaný GPS

Satelitní systém GPS jsem už popisoval. Plánovaný byl už v roce 1973. V současnosti kolem naší matičky země obíhá cca 30 družic. Kdo je technický typ ví, že družice nemůžou signál přijímat, ale pouze vysílat. Je tedy na přístroji, který držíte v ruce, aby vám ze signálů vypočítal vaši pozici a všechny potřebné informace. K tomu, aby jste se mohli nechat navigovat po terénu (resp. zjistit svou polohu) potřebujete výhled aspoň na 3 družice.

Všechno se zmenšuje, funkci osobních počítačů zvládají PDF a tak není divu, že současné turistické GPS přijímače jsou k dostání ve velikosti většího mobilního telefonu nebo hodinek. V základu se rozlišují na mapové a nemapové. Častější a logicky i lepší je první varianta, kdy i vidíte, že před vámi je řeka, což u nemapových, kde pouze sledujete ručičku kompasu, která kromě severu ukazuje i směr a vzdálenost k danému bodu, může být docela podstatný problém.

Otázka, zda-li potřebujete na tuto srandu i přístroj GPS v ceně několika tisíc korun je na místě, ale odpověď vás nepotěší. Ano potřebujete, ale musím také uvést, že pro prvotní vyzkoušení a ošahání je možné vycházet např. z map Seznam.cz, kde si najdete podle souřadnic požadovanou polohu a díky letecké mapě třebas i poznáte úkryt. Doporučuji pouze ovšem na hledání ve vaší lokalitě a určitě se nepouštět někam, kde to neznáte. Ne, že by jste se museli zabít ve srázu (v tom ani GPS moc nepomůže), ale úplně neznámé místo hůře najdete.

Ohledně systému GPS a evropským konkurentem Galileo doporučuji web Navigovat.cz, kde najdete podstatně více informací.

Tak kdo jde s námi?

Pokud jste článek dočetli až sem, začínám si myslet, že vám nejde o pouhé ukojení zvědavosti. Uvažujete nad tím také? Musím vás ale varovat: Geocaching je hra velmi návyková! Zatím jsem se nesetkal s případem (resp. příběhem), že by někdo vyzkoušel a nechal toho. Zato vím o několika lidech, kteří nezávazně zkusili a dnes se brodí řekou v hustém dešti, nad hlavou třímají GPS přístroj a přes kapky na displeji se snaží vyčíst, kterým směrem se ubírat dál.

Stejně tak to udělám i já s vámi. O co jde víte, sám už nevím, co bych vám prozradil a tak je na vás, kterým směrem se vydáte. Jestli vás láká sport u kterého si sami v teple domova vyberete obtížnost a délku trvání, sport, u kterého je jedno jestli jste alergik (města obsahují spoustu keší) nebo vozíčkář (existuje dost keší, kde netřeba překonat schod), je to jasné. Pokud patříte k těm které neláká objevit nová místa, poznat nové lidi, chytnout rýmu z deště, poškrábat se o trny, občas místo cíle získat pár klíšťat, pak na to všechno radši zapomeňte.

Kde začít???

Vy snad musíte patřit k té první skupině! Jak bylo psáno, vše začíná u počítače doma. Hledat keše bez zadání není dost dobře možné. Jako první si můžete prohrabat informace na webu wiki.geocaching.cz a také fóra na geocaching.cz a Mobilmania.cz. Na druhém zmiňovaném je samostatná kategorie o GPS, kde můžete mimo jiné najít i lidičky prodávající nějaký ten GPS přijímač za slušný peníz. Určitě navštivte také zmiňovaný web Navigovat.cz, kde jsem se poprvé o geocachingu dozvěděl i já.

Pokud víc informací nechcete, můžete se vydat na domovskou základnu většiny kačerů Geocaching.com. Stránky jsou pochopitelně v angličtině, ale zde už ani tolik nejde o informace typu „Co to je…?“ jako o ty „Kde to je…?“. Ano, zde si vybíráte kterou cache chcete lovit. Zde budete mít svůj profil se záznamem co jste našli a co ne.

Nemám už fyzicky (ani jinak) na to popisovat co a jak na stránkách Geocaching.com, ale návody na tyto stránky a většinu informací hezky česky (až na ty výrazy) najdete na uvedených wiki.geocaching.cz.

Na samý závěr nezbývá než vám popřát mnoho zábavy, co nejméně úrazů, ale určitě co nejvíce nalezených keší.

Napsal El Carlos, tisk, přečteno 4433x